Tím, co v našich končinách ‚frčí‘ přinejmenším po celou dobu, po niž jsem na tomto světě, je štíhlá linie. Touží po ní dost možná každý, ale jako i v mnoha jiných případech toho ne každý dosáhl nebo někdy dosáhne. Jakkoliv je to teoreticky vlastně docela snadno dosažitelná záležitost.
Jak jenom je snadné říci, že se přestane jíst a začne sportovat a bude to! Ovšem jak těžko proveditelné to je v každodenním životě!
Vždyť to nejspíše znáte i vy sami. Hubnout tím, že přestaneme jíst, lze jenom do okamžiku, než na nás přijde hlad nebo nás ještě spíše začne honit mlsná, pak už je to nejednou i přímo nesnesitelné utrpení. Hubnout sportem je příjemné jen do chvíle, dokud se na něj díváme jen v televizi nebo z nějaké té tribuny, protože jakmile se do něj zapojíme sami, tu nás začne bolet to, tu ono, a to už ani nezmiňuji, jak těžko jen při něm lapáme po dechu a jak nepříjemně se z nás lije pot.
Kéž by tak jenom někdo vynalezl něco, abychom mohli hubnout i bez hladu, že?
A on už se skutečně někdo našel a řešení vynalezl. Toto řešení nese jméno Sibutramin a jde o prostředek, který svému uživateli odpomáhá právě od nepříjemnosti jménem pocit hladu. Protože jakmile ho dotyčný jedinec začne užívat, získá výrazný pocit sytosti. Aniž by toho musel sníst kvanta, cítí se najedený, nemá tedy potřebu ‚si dát nášup‘, vyplenit spižírnu nebo vybílit lednici. Netrápí ho hlad a tudíž si možná ani neuvědomuje, že přijímá o poznání méně živin, jež by se mu ukládaly do tukových polštářů. A ubývá na váze.
Ovšem nejde o žádný zázračný prostředek. Pouhým Sibutraminem nikdo nezhubne. Tento skutečně jenom odpomáhá od pocitu hladu. Ale i když je tomu tak, jde o prostředek, který je více než prospěšný, o kterém by se mělo vědět. Protože ten, kdo se omezuje ve stravě, netloustne. A ten, koho netrápí hlad, štíhlou postavu nejen získá, ale daleko snáze si ji i udrží.
A proč bychom někým takovým nemohli být i my, že?