A že se můžete snažit, jak chcete? S jistotou můžeme říci, že čím větší pohodlí vám internetová služba (ať už email, sociální sítě, nejrůznější chaty atd.) poskytuje, tím větší kus si z vašeho soukromí ukousne. Nejde tak jenom o nějaké „Můžeme si prohlédnout vaše zprávy?“, ale spíše „děkujeme, posílejte dál“.
On tedy někdo vidí moje emaily?
Nebudeme vám lhát, nikdo není tak speciální (kromě hledaných kriminálníků a teroristů), kteří by byli pod hledáčkem. Obecně můžeme říci, že nikdo nesedí před velkou obrazovkou, kde mu běží nekonečno emailů a konverzací na sociálních sítích a on je všechny čte a hledá ty skryté hrozby pro režim. Takhle to tedy opravdu nefunguje. Ale vezměme si například nejvíce používaný email ve světě internetu. Pokud jste četli podmínky přijetí služby (ty nikdo nečetl samozřejmě), tak se dozvíte, že samotná společnost skenuje a ukládá veškerý obsah, od zpráv, emailů až po obsah, fotky, videa, dokumenty atd. posílané skrz jejich službu, má právo je kdykoliv užít, může je poupravit, zkopírovat a tak dále. Spousta lidí například neví, že nahotinky, které si posílají někdy o půlnoci, se smazáním z mobilu neztratí, všechny ty nahotinky jsou totiž uložené někde na vzdáleném serveru, kde zůstanou navždy, ať už chcete nebo ne.
A co české společnosti?
Ty nejsou o nic lepší. V nejlepším případě vám nechají takovou volnost, že vám tedy moc obsah neskenují, ale zato neručí, že se vám tam někdo vetře a údaje vám prostě prohlédne. Spousta společností tak nebude dělat vůbec žádné trable, pokud se jednoho krásného dne ukáže policie a požádá o veškeré emaily. Ony je orgánům prostě vydají, soukromí nesoukromí a děj se co děj.
Je vůbec možné se nějak chránit? Pokud si nechcete všechno dělat sami a strávit večery prostudováním IT služeb a technologií, raději se smiřte s tím, že prostě někdy někdo ty vaše nahotinky uložil. A i kdyby, aspoň na vás někde na serveru v Nevadě zůstane památka, až tu jednou za sto let nebudete.