Kontaktní rodičovství

Narození
 Když se nám narodí miminko, je to obrovská změna v našem životě. Tolik jsme se na tuto chvíli těšili. Ale ten malý drobeček neustále něco chce, pláče a neustále něco vyžaduje. Najednou jsme pro někoho nepostradatelní. Ale jsme unavení, nevyspalí a doslova nic nestíháme. Jsme rády, že náš křikloun usne a my máme chvilku na úklid, vaření případně další děti, nakonec i na partnera.
 Neustále spolu
 Možná si uvědomíme, že nás měl po celých devět měsíců jen pro sebe. Přinášeli jsme mu pocit bezpečí, jídlo i teplo. Uspokojovali jsme automaticky všechny jeho potřeby. Teď po narození se musí pomoci domáhat sám.

Klišé
 Posloucháme rady a zkušenosti našich rodinných příslušníků, a děláme si sami vlastní představu o tom, jak budeme své dítě vychovávat. Ne každému rodiči vyhovuje oddělený pokojíček od ložnice, a ne každý rodič zastává klišé nechat dítě vyplakat, nebrat ho do náručí, aby si nezvyklo, nelitovat bolístek, aby z nich nevyrostli bebíčka. Nebo slova našich babiček: Když mluví dospělí, šoupej nohama.
 Kontaktní výchova
 Pokud to chceme jinak, rozhodneme se nejspíš pro kontaktní výchovu. Mnohdy to začíná tím, že je dítě nemocné, a tak ho pro lepší kontrolu necháme spát s námi v posteli. Máme výborný přehled o tom, jak mu je, a náš drobeček je šťastný, že není sám. Kontaktní rodiče jdou ještě dál. Svoje děti neoddělují do dětských pokojíčků, ty tak slouží ve velké většině jako skladiště hraček.
Společné spaní
 Pilířem kontaktního rodičovství je kontakt. Většina kontaktních rodičů s dětmi spí v jedné místnosti, nejčastěji v původní ložnici. Spojují postele k sobě, nebo dokonce vytvářejí velká letiště, kde se všichni vyspí. Pohodlí je vždy až na druhém místě, ale pocity štěstí a sdílení a souznění všechno vyváží.

Respektovat a být respektován
 Mnoho rodičů je rádo za klid, když jsou děti ve škole, v družině na dětském táboře a děsí se prázdnin. Tak to u kontaktních rodin určitě nefunguje. Děti jsou součástí rodiny, a tak je k nim i přistupováno. Na první pohled by se mohlo zdát, že takhle vychovávané děti budou problémové, právě pro liberální výchovu. Tomu tak ale není. Děti se učí respektovat a být respektován.
 Alternativa
 Není proto divu, že mnozí rodiče se zajímají i o jiné oblasti života svých dětí o školu. Mnozí rodiče potom tíhnou k alternativnímu vzdělávání, které může dítěti dát do života mnohem více, než právě klasická škola a její povinná školní docházka, kde se děti učí poslouchat vynucené autority, a ve většině případů se tu brzy naučí lhát. Na individualitu ve školním prostředí není příliš prostoru. Alarmujícím faktem, však je skutečnost, že se většina dětí setkala se šikanou, a to ať už osobně nebo byla jejím svědkem.
 Domácí vzdělávání
 Východiskem pak bývá individuální vzdělávání, které se dá mnohem více přizpůsobit schopnostem a potřebám dítěte. Takový typ vzdělávání je sice pro mnohé děti i rodiče ideálním a osvobozujícím, avšak může být pro rodinu finančně zatěžující. Pokud dítě doma učí jeden z rodičů, pak jsou jeho možnosti příjmů značně omezeny, nehledě na čas, který musí vyučováním strávit. Navíc takový rodič vzdělavatel nemá ani nárok být ze svého titulu státním pojištěncem, a musí si tak odvody na zdravotní pojištění hradit sám.